Bylo by prospěšné, kdyby nacionalistické ohledy nebránily vzniku fúzí, jako je plánovaná fúze mezi Generali a Natixis, která by dala vzniknout evropskému správci aktiv v hodnotě více než 2 000 miliard eur. Pro srovnání, americký gigant BlackRock v současnosti spravuje aktiva v hodnotě téměř 12 000 miliard dolarů. Nevím, zda „velké je krásné“, ale není pochyb o tom, že konec neoliberální závorky v roce 2020 bude znamenat návrat tohoto jednoduchého pravidla: „velké je silné“.
Buďme upřímní: rozvrat evropských norem není jen výsledkem mechanismu Komise. Evropský parlament nese odpovědnost. A stejně tak členské státy. Naše mysl je otevřená složitosti, protože stále žijeme v ideální říši, kde má právo přednost před všemi ekonomickými úvahami. Tento idealismus se však změnil v ideologii, která je pro naše ekonomiky sebevražedná: právo ignoruje ekonomickou realitu. Evropské právo proto běží naprázdno. Ignoruje globální konkurenci, čínskou konkurenci, ceny energií v USA, cla, masivní dotace Pekingu na elektromobily a nedostatečné sociální a environmentální výkaznictví našich konkurentů. Nesmíme tento zákon jednoduše zjednodušit, jak to správně začala dělat Ursula von der Leyenová a Komise. Musíme jej propojit s politickými a ekonomickými ambicemi.