Někteří lidé hovoří o „novém Nixonově puči“ v narážce na návštěvu amerického prezidenta Richarda Nixona v Pekingu 21. února 1972, která vedla k odtržení komunistické Číny od SSSR. Ve skutečnosti tento takzvaný „nový Nixonův tah“, jehož cílem je tentokrát odtržení Ruska od Číny, hrozí především naplněním čínského snu o rozdělení evropských států a zacházení s nimi jako se samostatnými subjekty, zatímco Čína zůstane největším odběratelem ropy z Ruska a největším obchodním partnerem Moskvy, jehož hodnota v roce 2024 dosáhne 245 miliard dolarů. „Nixonův puč“ by se mohl změnit v ‚Siův puč‘.
To jsou zatím jen spekulace.
Jedno je však jisté: rozkol je vždycky kazetová bomba.
*
Druhá skutečnost: novým pravidlem je síla.
Příliš jistí kantovským snem o věčném míru jsme ignorovali varování, která se množila od roku 1989 a pádu Berlínské zdi.
Upřímně jsme věřili ve věčný mír, definitivní vítězství liberální demokracie, konec dějin vyhlášený Francisem Fukuyamou - ale upřímně jsme se mýlili. Místo toho jsme měli dbát varování Samuela Huntingtona: „Naděje na blahodárný konec dějin je lidská. Očekávat, že k němu dojde, je nerealistické. Plánovat, že k němu dojde, je katastrofální. „